Den před akcí ještě rychle čtu poznámku, že pro jízdu ve formuli doporučují úzkou jezdeckou obuv… ups, to bude u mě problém. Při mojí velikosti nohy 46 budu rád za každý ušetřený milimetr. Nákup proběhl rychle, koupil jsem jediné, co v mojí velikosti měli, a vyrážím na cestu. Zábava začíná už na hranicích, když mě rakouský celník oslovil běžnou otázkou: „Wo fahren sie…“ Stručně mu odpovím: „Red Bull Ring“. Přes respirátor na tváři mi odpovídá: „Oooo, so you can push the gas…“ „No, no on the highway… just on the track,“ snažím se pohotově zachránit situaci. „No, no on the track. Here and now…“ zaskočila mě jeho odpověď. „Yesss Sir,“ a už mám za sebou svůj první burnout na hraničním přechodě.
Škoda, že jsem dneska z Bratislavy vyrazil až za tmy. Zpříjemnit si cestu přes Kalte Kuchl, Mariazell a Wildalpen mi vždy zlepší náladu. Až mám sám výčitky, že dnes jedu tímto směrem po dálnici. Ubytování máme kousek od okruhu, abychom ráno před náročným dnem byli plní energie.
Od rána nás čeká úžasný program, který je snem každého malého kluka, jenž se roky nemůže dočkat, až do ruky dostane svůj první řidičský průkaz. Na zahřátí nás čeká jízda ve stylovém KTM X-Bow. Přerostlá „motokára“ s výkonem 330 koní a jen 800 kg váhy. Počasí vyšlo na výbornou, tak už jen vyrazit na trať. Skupinové akce mají pro nadšence, jako jsem já, jednu velkou výhodu. První kola se střídáme za „safety car“, aby nám ukázali ideální stopu průjezdu jednotlivých zatáček. Cítím, že jsem v dnešní skupině nejméně zkušený. O dnešní sestavě něco naznačují i civilní auta, kterými přijeli jednotliví účastníci. 3X Porsche 911 GT3, Lotus Exige S a moje ne velmi okruhově nastavená sériová Corvette Z06. Nechci tímto dehonestovat svoje auto, ale Z06 je z mého pohledu spíše silné sportovní GT než okruhový speciál, více si ho užívám při jízdě na širokých alpských okreskách.
Jakmile opustilo doprovodné vozidlo trať, máme celý okruh jen pro sebe. Atmosféra za volantem KTM je neskutečná. Tím, že je moje hlava celá venku a kromě malého difuzoru vpředu chybí celé čelní sklo, je pocit z rychlosti na trati ještě více adrenalinový. Místa na pohyb mám při své výšce 192 cm velmi málo, a chvíli mi trvá, než si sladím vlastní pohyby a řazení rychlostí. Moje „nožičky“ mají naštěstí dost místa na přeskakování mezi plynem, brzdou a spojkou. Během jízdy si dokola opakuji teorii z krátké ranní přednášky… před zatáčkou prudká brzda, podřadit stačí většinu zatáček na trojku a hned, jak vyrovnám kola, plný plyn na podlahu… teorie krásná, už to jen dostat do hlavy jako rutinu. Naštěstí se Red Bull Ring řadí mezi kratší okruhy a těch několik zatáček se dá velmi rychle naučit. Postupně tak posouvám svoje hranice dále a pokouším své dovednosti. Na výjezdu ze zatáček už si troufám sešlápnout plynový pedál až na podlahu. Před většinou zatáček se už můj X-Bow přibližuje k 200 km/h a právě tady se začíná projevovat můj pud sebezáchovy. Těsně před zatáčkou prudce dupnu na brzdy a řadím rychle ze 6 až na 3. KTM brzdí tak rychle, že zpomalím ještě pořádný kus před ideálním nájezdem. Každým průjezdem pak posouvám svoji odvahu brzdit stále blíže k zatáčce. Trať je prázdná a mám tak dostatek času i prostoru, abych se soustředil na vlastní jízdu. Výjezdy ze zatáček jsou velkou součástí dnešního zážitku. Krásně cítím přetížení a oporu, s jakou sedí X-Bow na trati. To, jak přesně drží stopu, mi dodává stále více odvahy. Zrychluji každým kolem.
Moje nadšení z rychlosti a úsměv na tváři zmrazí pár kol před koncem jeden ze zkušenějších jezdců z naší party. V zrcátku sleduji, jak se mně před šikonou přibližuje. Na rovince pod plným plynem se odstup nemění, ale jak mě do zatáčky dokázal předjet na brzdy, to nechápu ještě ani teď, když píšu tyto vzpomínky. Zatímco jsem brzdil a podřazoval z 6 na 3, on ještě stál na plynu a brzdu sešlápnul až v čase, kdy jsem už ve „výletním“ tempu vyhlížel ideální stopu na průjezd zatáčkou. Můj adrenalin následně stoupá a zrychluji ještě víc. Ne, nechci s ním držet zběsilé tempo. S průměrnou spotřebou přes 35 litrů jsem dnes v KTM určitě nejel pomalu. Jen jsem se přesvědčil, že limity speciálu jsou mnohem dál, než jsem si myslel. Další zatáčky už projíždím ostřejším tempem a užívám si přetížení při plných brzdách a svižném průjezdu zatáček… a právě tady to přišlo.
Začínám předposlední kolo a hned ve druhé zatáčce poruším to, co jsem se za poslední hodinu naučil. Malá nepozornost, špatná koordinace volantu a plynu a už dostávám hodiny. Překvapený zůstávám stát uprostřed nepřehledné zatáčky. Adrenalin střída panika. Hlavou mi právě proběhlo, že mám krásný pohled do očí každému, kdo do zatáčky volí ideální stopu. Tento pocit jsem dnes zažít nechtěl. Naštěstí vidím, jak traťový komisař mává před zatáčkou žlutou vlajkou. Okolo mě pomalu projíždí KTM z naší skupiny. Rychle si uvědomuji, že panika je zbytečná a i v této situaci je na trati všechno pod kontrolou. V klidu nastartuji svůj X-Bow a za pár sekund pokračujeme už s respektem dále. Během jízdy jako okruhový amatér přemítám, jakou výhodou jsou tyto uzavřené jízdy na okruzích. Komorní sestava nabízí nejen vysoký jezdecký komfort, ale hlavně oproti volným jízdám pro veřejnost i velký pocit bezpečí.
Po dobrém obědě s výhledem na cílovou rovinku nás čeká hlavní bod programu. Jízda s reálnou formulí po okruhu. Formule 4 má sice jen něco přes 200 koní, ale s váhou okolo 300 kg by nás všechny zvyklé na silná auta s výkonem přes 500 koní měla překvapit. Koncept monopostu je podobný F1, jen má nižší výkon a menší nároky na přítlak a celkovou ovladatelnost vozu. Nervozitu mi lehce vyvolává moje výška, přestože mám nachystanou formuli pro velikost XL. Následuje boj mojí výšky, ramen a těsného prostoru ve formuli. Ochotní mechanici se snaží dostat moje nadrozměrné tělo bezpečně do kokpitu. Postupně odstraňují všechny výplně a ochranné kryty okolo jezdce. Nasouvám se pod volant a v pozici ležmo natahuji nohy k pedálům. Výborně, moje 46 dokážou pohodlně přeskakovat mezi pedály i tady. Už jen dostat široká ramena pod ochrannou obrubu. Na těle cítím, kterak se mi drobné tvrdé části interiéru zarývají do těla. Pohnout se již nemám kam. Bezpečnostní pásy mě pevně drží na laminátové podlaze a ani okolo nohou nemám prostor na žádný jiný pohyb. Jen držet volant a nohama sešlápnout brzdu a plyn. V teple se potím na celém těle a vyčkávám, až budou připraveny i vozy mých dnešních parťáků. To čekání se zdá být nekonečné. Jak to ti závodníci vydrží? Jako by se právě zastavil čas.
Za pár minut vyrážíme na naše další dnešní dobrodružství. Většině z nás se právě plní jeden velký dětský sen. Však který chlap alespoň jednou nazatoužil usednout za volant formule a prohánět se po okruhu.
Jakmile vystartujeme, zapomínám na teplo a otlačený zadek. Sleduji svět před sebou a užívám si výhled na ostatní formule okolo sebe. Teorii zatáček a brždění máme z KTM za sebou, tak už jen rychle pochopit ovládání této zábavné hračky a začínám si naplno užívat i tuto výjimečnou jízdu. Ten skok oproti KTM je neskutečný. Automatická převodovka řadí rychle a užívám si každé podřazení. Ještě nikdy jsem za volantem nezažil takové přetížení. Při prudkém brždění jako by se mi zastavil dech. Ten tlak, jaký cítím na hrudi při brzdění, pokračuje i při rychlých průjezdech zatáčkami. Zhluboka dýchám a snažím se ovládat adrenalin, emoce, ale i vlastní strach a odvahu posouvat svoje hranice. Dnes na trati nemám žádného soupeře. Soupeřem jsem sám sobě, moje zručnost na trati a odvaha uvěřit technice, kterou mám právě možnost vyzkoušet. Nepotřebuji se s nikým nahánět, nikomu nic dokazovat. Na prázdné trati jsme se i tak postupně rozdělili a každý z nás si užívá vlastní zážitkovou jízdu. Po hodině ježdění sjíždíme do boxu. Na tento den jen tak nezapomenu. Ještě několik dní zpátky jsem měl místo okruhu kroužit v práci po Bratislavě. Rychlého rozhodnutí změny programu rozhodně nelituji. Možná to není nejlacinější forma zábavy, ale ty zážitky nám už nikdo nesebere. Ještě včera jsem váhal, zda ten výlet bude stát za to. Ale když k tomu přidám špičkovou organizaci od Ricard & Bonette a vždy ochotné mechaniky, tak si uvědomuji, že ten dnešní program není jen o autech, která si jen tak na několik kol vytáhneme z garáže na okruh.
Jako třešničku na dortu jsme si po jízdách užili taxi drive v Porsche GT2 RS Clubsport s profesionálním jezdcem. Hned si znovu uvědomuji, jak pomalu jsem celý den na této trati jezdil. Na závěr dne jsem na okruhu provětral i svoji Z06. Využil jsme volné místo spolujezdce a ochotu instruktora Martina z Ricard & Bonette mě naučit jezdit ve vlastním autě. Nestydím se přiznat, že na okruzích mám ještě značné rezervy. Obdivuji jeho odvahu, s jakou mě usměrňoval držet plyn na podlaze tak dlouho před zatáčkou. Mně a mému autu věřil více než já sám. Postupně posouvám hranici brzdění těsně před zatáčku a na výjezdech zrychluji stále víc a víc. Je úžasné takto na okruhu poznávat chování svého vlastního vozu. Po pár kolech se mi začaly přehřívat sériové brzdy a musel jsem tak ukončit svoje kroužení… Doplatil jsem tak na svou vlastní chybu. Včera jsem si dal před jízdou zkontrolovat v servisu auto, ale kvalitní brzdovou kapalinu jsem podcenil.
Cestou domu po dálnici zastavuji na odpočívadle kousek před Semmeringem. Původně jsem neměl v plánu napsat o tom článek, jelikož se jednalo o moji soukromou aktivitu mimo redakci Autogrip.sk, emoce, které právě prožívám, mě ale donutily zastavit. Mám chuť si pro sebe sepsat do telefonu vlastní vzpomínky, dokud mi čerstvě běhají v myšlenkách.
Je hluboká noc a zbytek účastníků si teď už určitě po výborné večeři vychutnává kvalitní víno. Už jen se spokojeným pocitem startuji auto a zasněný vyrážím vstříc každodenním povinnostem běžného života…