Monte Carlo je evropské Las Vegas a tato dvě města mají více společného než jen hazardní hry, teplé podnebí a číšníky očekávající vysoké spropitné. Obě tato místa spojuje pocit, že jsou jako z jiného světa, neskutečná. Vycházející slunce vrhá neobvyklou broskvovou záři na tyčící se bloky pastelových bytových domů a hotelů, ve kterých bydlí většina ze skromné populace třiceti tisíc lidí. Výjimečné je, že obyvatelé neplatí daň z příjmů, pokud to nejsou Francouzi. A množství exotických aut je neuvěřitelné, stačí se chvíli postavit do zatáčky ke Casinu.

A navíc je Monako samozřejmě neobyčejně přeplněné motoristickými sporty. Série WRC začíná každý rok v Monte a začátkem sezóny přijíždí do tohoto malého městečka i celý cirkus F1. Obojí je dost dobrý důvod k radosti i k návštěvě.

Navštívil jsem obojí a obojí je fenomenální zážitek. Formule 1 je nádherná, velkolepá a nablýskaná událost, kdy nevíte, jestli se dřív koukat na sportovní a luxusní auta všude, na závody, nebo do výstřihů. Rallye Monte Carlo, to je zase něco jako válka. Vidíte radost i zoufalství, velké bitvy a ještě větší vítězství i prohry. Je to vstupenka do závodní sezóny a je to taky jedna z rallye, kterou chce každý závodník vyhrát. 

Všichni sice ví, že  je to nejstarší a nepochybně i nejznámější soutěž Mistrovství světa v rallye a možná že někteří nedávno někde četli, že v druhém ročníku této slavné rallye startovala škodovka, tehdy tedy ještě vůz se značkou Laurin & Klement. Byla nedělě 21. ledna 1912 a z Vídně s ním odstartoval hrabě Alexander Kolowrat-Krakowský. 

První ročník uspořádal princ Albert I. Monacký. Soutěž se ani náhodou nejezdila tak jak ji znáte dnes, začínala totiž takzvanou hvězdicovou jízdou, kdy posádky startovaly v různých městech Evropy a cestou do Monte Carla projížděly kontrolní body. V Monte Carlu se pak odehrávaly jen jízdy zručnosti a několik rychlostních zkoušek se pak jelo v horách nad městem a byly samostatně bodované. Takto systém fungoval až do sedmdesátých let, kdy se soutěž stala podnikem Mistrovství světa.

Když startoval do prvního ročníku hrabě Kolowrat-Krakowský, tak Vídeň jedním z deseti míst, odkud mohly posádky hvězdicovou jízdu zahájit. Absolvoval trasu dlouhou 1 319 km, cestou do Monaka projížděly posádky kontrolními posty, v Monte Carlu pak mohly získat další body za eleganci vozidla, jeho technický stav či třeba komfort poskytovaný posádce. Těžko říct, kolik bodů za komfort hrabě Kolowrat dostal, když auto bylo otevřené a po cestě bylo až -18 °C… V roce 1937 a 1938 startovali na Monte další Češi, posádka Zdeněk Pohl a Jaroslav Hausman s roadsterem Škoda Popular Sport jela prvně z Athén, podruhé ze sicilského Palerma a ze startujících vozů odtud do cíle dojely pouze čtyři! 

Mimo obou světových válek a období těsně po nich (rallye byla po první světové válce obnovena v roce 1924 a po druhé světové válce v roce 1949) pokračuje Rallye Monte Carlo bez přerušení až do dnešních dní. Stejně jako další tradiční rallye zůstalo po několik desetiletí věrné původnímu formátu, ale po druhé světové válce se začalo pozvolna měnit v moderní rallye s rychlostními zkouškami. Start z více lokalit však byl zachován až do roku 1991.

V dnešní době už Rallye Monte Carlo nestartuje na více místech a všechno začíná ve městečku Gap. Tady najdete servisní park a tady se také jede čtvrteční první erzeta, po které následují ještě dvě další noční rychlostní zkoušky. V pátek se dění posune na jihozápad od města, kde se jedou dva okruhy po třech rychlostních zkouškách, celkem téměř 125 kilometrů ostré jízdy.

V sobotu se jezdci vrátí do známějšího prostředí. Tento den zahrnuje jen dvě erzety, každou z nich dvakrát opakovanou, než se auta vrátí na poslední servis do Gapu. Potom se vydají na dlouhou cestu směrem do Monaka. Neděle tradičně patří horské oblasti Alpes Maritimes nad Monackým knížectvím. Vrcholem dne je samozřejmě legendární erzeta Col de Turini, která se opět pojede dvakrát. Tady se jezdí i Noc dlouhých nožů (v některých verzích nazývaná jako noc dlouhých ohňů), která patří ke klasikám Rallye Monte Carlo. Jedná se o klasické horské zkoušky v Alpes Maritimes na sever od Monaca, které svou neopakovatelnou atmosférou i náročností povětrnostních podmínek pokaždé patří mezi nejsledovanější noci v roce každého motoristického nadšence.

Ať už jedete na Monte jako fanoušek nebo závodník, platí, že Rallye Monte Carlo je jedinečná svou kombinací extrémních podmínek. Jde sice o soutěž na asfaltu, ale Alpy v lednu mohou přinést jakékoliv počasí si dokážete představit – sníh, led nebo suchý asfalt, nebo dokonce všechny varianty v rámci jedné erzety. Vzhledem k profilu trati jste tady neobyčejně blízko závodním autům i jejich jezdcům, ale zároveň platí, že pokus chcete mít ta nejatraktivější místa, tak tam musíte být včas. Každý jezdec vám pak poví, že správné nastavení auta pro Rallye Monte Carlo není jednoduché. Ještě větší loterií je pak výběr pneumatik. 

Na jediné erzetě se může objevit jak sníh a led, tak suchý asfalt. To někdy vede k podivným řešením, jako je použití pneumatik s hřeby a pneumatik na sucho zároveň, vždy po dvou v protilehlých rozích vozu, jindy je to sázka na jednu kartu s tím, že se třeba některé úseky jedou krokem, aby se jinde dalo vydělat. Nebo ztratit. „Moc dobře si pamatuji, jak jsem s tím jednou bojoval,“ vzpomíná Martin Prokop. „Začali jsme na měkých slickách a to nefungovalo. Pak jsme nasadili dopředu hřeby a vzadu jsme měli slicky, což na suchu nefungovalo vůbec a na sněhu trochu. Jeli jsme tak pomalu, že vedle nás mohl klidně někdo jít. Pak jsme zkusili co jsme viděli jinde, tedy pneumatiky proti sobě, levou vpředu a pravou zadní slick a gumy s hřeby naopak. A to fungovalo překvapivě dobře. Na suchu slick vepředu pomáhá zatáčet a díky hřebům na sněhu auto brzdí. Musel jsem si jen dávat pozor na sněhu na to, že tam kde mám slick, tam to nezatočí – ale že se pak chytne zadek. A naopak.“

Ano, i tohle je Monte… Ale hlavně je to fenomén. Možná to není nejkrásnější ani nejtěžší soutěž, ale kdybyste měli v životě navštívit jen jednu rallye, mělo by to být vážně Monte Carlo. Sebastian Loeb tady vyhrál sedmkrát a to se zdálo jako rekord, který nejde překonat, ale letos si tam úřadující mistr světa Sébastien Ogier z Francie připsal rekordní osmý triumf a všechno je najednou jinak.