Tohle auto má hodně nej. Rozhodně stojí za vidění (a svezení). Začátkem února se ukázalo v Praze a jeho šéfdesignér nás nechal nahlédnout do kuchyně.
Nejrychlejší italské auto všech dob. Konstatování, které mluví za vše. Chcete čísla? Tisíc devět set koní, čtyři elektromotory, sprint na stovku za 1,86 vteřiny, z nuly na dvě stě za 4,75 vteřiny. Maximální rychlost 350 km/h. Základní cena 67 milionů korun. Seznamte se: Pininfarina Battista.
Nikdy jsem neřídil nic tak výkonného.
říká bývalý německý pilot Formule 1 Nick Heidfeld
Česko se loni stalo sedmadvacátým místem na světě, které se může pyšnit oficiálním zastoupením mladé exkluzivní italské značky Automobili Pininfarina. Showroom najdete v srdci Beskyd u designového hotelu Miura v Čeladné – píšeme o tom na jiném místě magazínu. Výkony modelu Battista jsou omamné. Nejde ale pouze o brutální sílu přenášenou na kola, tenhle supersport je nabitý zajímavými řešeními a technickými finesami. Při pražském představení vozu se o některých z nich rozpovídal vedoucí designér automobilky Davide Amantea.
Unikátní zvuk i vibrace
Elektromobily jsou z podstaty tiché. Ne vždy je to ale žádoucí. Jde jednak o bezpečí chodců, proto jsou vybaveny generátory zvuku v nízkých rychlostech. Pak je tu ovšem i druhá, sportovní a burácivá stránka – ryčný zvuk zkrátka k supersportům patří. „Nechtěli jsme se vydat cestou vytváření vlastního umělého zvuku. Proto jsme pořizovali nahrávky řady skutečných spalovacích supersportovních motorů, které jsme posléze optimalizovali a srovnali v ekvalizéru, čímž vznikl jedinečný zvuk modelu Battista. Podobně to bylo s vibracemi. Nechtěli jsme jen simulovat zvuk výfukového potrubí, chtěli jsme vytvořit věrný pocit ze zrychlujícího a zpomalujícího vozu. Nejen zvukově, ale také pomocí vibrací. Když měníte jízdní režimy, akcelerujete, zpomalujete – cítíte v těle vibrace, které se přenášejí z auta. Když šlápnete na plyn, zvuk i vibrace zintenzivní. Podobně slyšíte i cítíte moment, kdy nohu z plynového pedál sundáte,“ popisuje Amantea.
Zvuk i vibrace mají další funkci – zabraňují tomu, aby se posádce ve vysokých rychlostech dělalo nevolno proto, že auto je nezvykle tiché. A pokud si budete chtít ticho vychutnat třeba na táhlých rovinkách, vždycky zvukový systém můžete ztlumit (zcela vypnout z homologačních důvodů nelze).
Auta, která skutečně jezdí
Battista představuje ztělesnění téměř stoleté historie rodinné firmy, která stvořila nejkrásnější sportovní auta světa a jež nakonec naplnila vizi stát se samostatnou automobilkou. Vedle toho, že jde o sběratelský unikát, je to ale také vůz vhodný na každodenní používání. Jak s nezaměnitelným charismatem přirovnává Davide Amantea: „S tímhle autem je totiž také zábava. Upřímně, kdybych na to měl, pořídil bych si dvě. Jedno do sbírky a druhé na ježdění. Pokud jste sběratel supersportů, máte nejspíš v garáži řadu vozů s motorem řekněme V8. A řeknete si: dneska je nádherný slunečný den, projedu se svým Ferrari F40. Neřeknete. Vy totiž musíte požádat svého mechanika týden dopředu, aby auto připravil. Chcete projížďku s Chironem? V deset? To auto se ale od půl deváté musí zahřívat. Pak vyjedete od vily a můžete dát plyn na podlahu. Zkuste to ale udělat, když je motor studený. To ale není chyba Bugatti nebo Ferrari. Jejich auta jsou stroje navržené a vyrobené pro specifické použití a podmínky. S Battistou je to celé úplně jinak. Odpojíte ho ze zásuvky, skočíte dovnitř, možná vám bude chvíli trvat vše nastavit – k tomu máte ale v autě šestnáct počítačů, které se starají o vaši bezpečnou jízdu –, vyjedete ven a hned můžete dát plný plyn. Rovnou, od prvních metrů můžete vychutnávat schopnosti a limity auta. To je zásadní vlastnost elektrického hypersportu. Můžete jet pomalu vyjížďkovým tempem. Nám se ale podařilo auto vyladit tak, že ani jeho nejvyšší výkon vás nevystraší a neodradí. Co je výsledkem? Že tohle auto lidé skutečně používají.“
A díky tomu, že vůz lidé denně používají a sdílejí obrovské množství jízdních dat a statistik, dokázala automobilka za pět let, co jsou v provozu, téměř k dokonalosti vyladit software svých aut. „To nás staví před konkurenci. Protože když prodáte auto, ale to nejezdí, nemůžete ho zlepšovat. Jen díky tomu, že známe, jak se naše auta chovají v provozu, můžeme nabízet lepší a lepší software.“
Dvě nebudou stejná
Zájemci, kteří se na Battistu přijdou podívat do Čeladné, jsou často překvapeni stavem testovacího kusu. Ten vyjíždí na silnice na ukázkové jízdy, a i po třiceti tisících kilometrů vypadá jako nový. A to se lidé z automobilky dušují, že auto nijak nevylepšují, pouze mění pneumatiky. Ale všechno drží, čalounění sedaček, obložení interiéru, tlačítka.
Ještě dva drobné detaily ilustrující, jak si tvůrci s autem vyhráli. Nabíjecí port byl původně na levé straně na sloupku za ramenem řidiče. Majitelé však ležící kabel při nabíjení například podkládali látkou, aby nepoškodil lak. Inženýři tak zásuvku přesunuli doprostřed zádě auta, ač to znamenalo prodloužení karoserie o téměř sto milimetrů. Vylepšila se tím prý i aerodynamika. A po řadě měření a různých výpočtů ztvárnili prostor pro nohy spolujezdce tak, aby si na nedostatek místa a manévrovacího prostoru nestěžovaly dámy v lodičkách s až deseticentimetrovými podpatky. Inu, Italové myslí na své ženy ve všem!
Cílem tvůrců bylo ikonické auto, které se postupně stane vyhledávaným sběratelským předmětem. Přáním výrobce je, aby žádná dvě vyrobená auta nebyla stejná – možností individualizace je tak nepřeberné množství, že toto přání určitě naplnění dojde. Od různého čalounění a odlišného provedení prvků interiéru třeba až po možnost nechat si na spodek zadního přítlačného křídla natisknout svůj individuální design. Chcete odlišný design nárazníku? Není problém, bude se muset udělat celá řada testů včetně aerodynamických, v automobilce to však zvládnou splnit. Limitem jsou jen vaše finance. Odmítli prý jedinkrát – to když zákazník ze Singapuru požadoval pravostranné řízení.
Přejme tedy mladé automobilce alespoň dalších sto let úspěšné existence. „Ukázali jsme, že lze stvořit silné elektrické auto, s nímž je zábava. Bude náš příští model také elektrický? Těžko. Zákazníci už nám říkají, že by chtěli zase něco jiného. Něco jedinečného, další ikonu. Protože Pininfarina není elektrická značka, je to luxusní značka,“ uzavírá Amantea.
